Profesor Dr. Jigoro Kano, tvůrce judo a zakladatel Kodokanu (škola judo v Tokiu) se narodil roku 1860 nedaleko města Kobe, odkud však jeho rodina přesídlila roku 1871 do Tokia.
Jigoro KanoV té době procházelo Japonsko periodou velkých, zásadních změn s nimiž se samozřejmě měnil i způsob života celé říše a jejích obyvatel. Změnou státního zřízení roku 1868 se rozpadl Šogunát Tokugava a bylo znovuzřízeno císařství – změnily se samozřejmě i životní podmínky, a to tím spíše, že nový císař určil nový směr, kterým se nyní mělo Japonsko dát: měla to být cesta západní kultury, cesta, kterou šla Evropa a Amerika.
Současně se zhroucením dosavadního feudálního státního zřízení byly odsouzeny k zániku nejen jeho přečetné nedostatky, nýbrž vše, včetně vyspělé japonské kultury.
Zákon, kterým bylo roku 1871 zakázáno nosit meče, vyvolal rychlý úpadek všech druhů válečnického umění, z čehož ovšem nebylo a ani nemohlo být vyňato jiu-jitsu. Různé školy jiu-jitsu, podporované některým samurajským rodem, se rázem ocitly na pokraji úpadku.
Jigoro Kano byl v mládí velmi slabý, avšak velmi hrdý, než aby byl ochoten snášet všechna příkoří svých silnějších vrstevníků, od nichž musel leccos vytrpět. Chtěl nějakým způsobem zvýšit svou sílu do té míry, aby se vyrovnal svým násilnickým vrstevníkům, nebo je dokonce předčil. Slýchal občas, že existuje jakési zvláštní bojové umění, s jehož pomocí může malý a slabý člověk překonat daleko silnějšího útočníka. To byl důvod, proč se malý Jigoro Kano rozhodl naučit tomuto umění.
Úpadek starých škol jiu-jitsu zbavil jejich učitele dosavadního zaměstnání, takže jim nezbylo, než hledat si obživu někde jinde. Nebylo proto právě snadné nalézt dobrého učitele jiu-jitsu. Mladý Kano však hledal vytrvale: podařilo se mu nalézt výborného mistra jiu-jitsu Teinosuke Yagi, který ho naučil základům svého umění. Kano toužící po důkladném poznání tohoto starého umění, se postupně sešel s dalšími učiteli Hachinosuke Fukudou a Masamito Iso ze školy Šinyo-Ryu a Tsunetoši Iikubou ze školy Kito-Ryu a byl těmito třemi vynikajícími učiteli zasvěcen do tajů umění obou zmíněných škol. Po letech pečlivého studia a pozorných úvah založil Jigoro Kano roku 1882 – ve svých dvaadvaceti letech – vlastní školu, kterou nazval Kodokan a v níž začal vyučovat svému vlastnímu systému, který místo jiu-jitsu nazval jménem judo. Mladého učitele nutila jeho neukojitelná touha po poznání k dalšímu studiu a zkoumání tajů dalších škol jiu-jitsu. Pro tento účel nelitoval nikdy energie a všechen volný čas, který mu zbyl po splnění jeho učitelských povinností, věnoval vyhledávání a navštěvování třeba i vzdálených mistrů, jen aby se od nich naučil něčemu novému, co dosud neznal. A tak se mladý Jigoro Kano stal ve svém oboru uznávaným mistrem a dosáhl v něm takové úrovně jako dosud nikdo před ním.
Čím více Kano studoval jiu-jitsu, tím více se utvrzoval ve svém poznání, že je to nejen velmi zajímavé umění, mající možnost velkého uplatnění v praktickém životě, nýbrž i velmi dobrý prostředek pro trénink a vývoj těla i ducha.Toto poznání ho přivedlo na myšlenku využít tohoto umění v podstatně širším měřítku. Nejdříve ovšem bylo nutno staré umění upravit. Starý systém jiu-jitsu nebyl totiž dostatečně rozvinut a upraven pro tělesný, psychický a morální trénink a vývoj. Každá ze starých škol jiu-jitsu měla své přednosti i nedostatky a tak dospěl Kano k závěru, že nejlépe bude vybrat si principy několika škol, a tak položit základy, na nichž by bylo možno postavit nový systém jiu-jitsu, třeba jen pro trénink a sebeobranu v praktickém životě.
Tento nový systém nazval Kodokan-Judo. Nový název pro svůj systém zvolil Kano místo dosud užívaného názvu jiu-jitsu proto, že jeho systém nebyl už jen dosavadním jiu-jitsu. Kano samozřejmě učil „jitsu“, učil je však zároveň s „do“, což je „cesta“ nebo „princip“.
Tento nový název se velmi brzy vžil přesto, že před tím, než jej začal pro svůj nový systém užívat Jigoro Kano, užívala tohoto názvu jen jediná ze všech japonských škol, a to škola Yikišin-Ryu. Kano si pro svůj systém zvolil toto málo užívané jméno úmyslně: chtěl tím odlišit svou novou školu od všech starých.
Protože přece jen ji založil na tom, čemu se naučil od starých mistrů jiu-jitsu, nepovažoval Kano za správné vybrat si název, který by neměl nic společného a neupomínal na staré bojové umění japonské tradice.
Rovněž proto, aby nezůstal při běžném a užívaném názvu jiu-jitsu, měl Kano pádné důvody. Jedním z nich je skutečnost, že některé školy jiu-jitsu s oblibou dávaly přednost příliš tvrdým chvatům, které velmi často skončily zraněním, takže mnoho lidí dospělo k závěru, že jiu-jitsu je velmi surové a nebezpečné. V tělocvičnách různých škol, kde nebyl vždycky dostatečný dozor nebo kde nebyl výcvik veden morálně vyspělými cvičiteli a dobrými pedagogy, zacházeli starší žáci zbytečně tvrdě se začátečníky, čímž přispěli ke vzniku názoru, že jiu-jitsu vychovává z mladých lidí rváče a vede k zesurovění jejich povah.
To tedy byly důvody, které profesora Kano vedly ke zvolení názvu judo, k němuž ještě připojil slovo Kodokan, aby odlišil svůj systém od judo, kterému kdysi učila škola Yikišin-Ryu.