K uznání jiu-jitsu, jeho vzestupu a rozvoji vedlo několik okolností, z nichž nejdůležitější a nejvýznamnější je tato:
Před vynalezením střelných zbraní se užívalo v Japonsku od nepaměti při boji na větší vzdálenost luků a šípů, při boji zblízka pak kopí a hlavně mečů. Japonští válečníci bojovali obvykle dvěma meči, přičemž jedním odráželi soupeřovy útoky a druhým útočili sami. V případech, kdy ztratil během bitvy některý bojovník jeden nebo oba své meče, byl vydán na milost a nemilost svému soupeři, přičemž obvykle ztrácel i svůj život. Pro potřebu takových případů byl během doby vypracován systém boje beze zbraně. Válečník zbavený jednoho meče odhodil zpravidla i druhý a vrhl se na soupeře holýma rukama. Tento původní systém byl nazván Kumiuči a byl vlastně jakýmsi počátečním stádiem vývoje jiu-jitsu.
Pro historické bádání o vzniku a rozvoji jiu-jitsu jsou k dispozici dva prameny:
- Historická a literární díla,
- Záznamy a jiné písemné materiály různých škol a učitelů.
Knihy, zabývající se přímo historií, obsahují bohužel poměrně málo zmínek o jiu-jitsu.
Pokud jde o písemné dokumenty různých škol, je nutno poznamenat, že jejich průkaznost není právě stoprocentní, neboť každá škola, vedena snahou zajistit si věhlas, opěvovala svůj původ a svou minulost květnatým slohem. Proto musí být všechny údaje těchto materiálů brány s jistou rezervou.
Nicméně je možno dojít k nezvratnému závěru, že jiu-jitsu nabylo své systematické podoby v druhé polovině 16. století a že různé školy tohoto umění vznikly v době od 17. do začátku 19. století.
Pokud jde o doktrinální zásady jiu-jitsu, je zjištěno, že systémy některých škol spočívají na myšlenkových základech proslulé staré knihy o strategii, sepsané čínským stratégem jménem Hvang-Shihon. Základní myšlenka strategie, její hlavní zásada je vyjádřena slovy „v ústupu je síla“ nebo „duby padají, zatímco rákos se v bouři jen ohýbá“. Druhou základní knihou se stala „GO RIN NO ŠO“ - kniha pěti kruhů od Mijamoto Musaši. Tato kniha se stala biblí japonských válečníků. I dnes je neocenitelnou pomůckou studentům pravé cesty strategie „BUŠI-DO“.
A právě BUŠI-DO se stalo filozofickým základem starého jiu-jitsu. To tedy říká oficiální japonská historie o zrodu umění sebeobrany.
Název judo, kterého všeobecně užívá celý svět včetně Japonska, není vlastně správným. Správnější a přesnější by bylo užívat názvu Kodokan-Judo.
