Taktika je souhrn dovedností zajišťujících převahu při řešení konfliktní situace, je to způsob promýšlení činnosti v dané situaci s cílem splnění stanoveného úkolu.
Taktické myšlení dané vnímáním zajišťuje interakci obránce s vnějším prostředím, prostřednictvím smyslových orgánů. Taktické myšlení je založeno na rozvoji dvou základních mentálních funkcí:
- schopnost informace přijímat,
- schopnost informace zpracovávat.
Výsledkem taktického myšlení je výběr optimálního způsobu řešení konkrétní konfliktní situace. Výběr optimálního řešení vnímaných konfliktních situací se uskutečňuje v procesech myšlení, probíhajících na principech:
- analýzy a syntézy,
- hodnocení,
- srovnávání – komparace,
- klasifikace atd.
Procesy taktického myšlení se postupně formují do konkrétních představ o efektivním řešení situace, fixují se do určitých celků – vzorců. Vzorce se dále zpevňují, výcvikem a praxí, navzájem propojují a vytvářejí řetězce. Tyto řetězce jsou neurofyziologickými základy taktických dovedností. Jejich formování probíhá v úzké součinnosti s dovednostmi technickými s fyziologickými funkcemi příslušných vnitřních orgánů a s energetickými zdroji.
Taktické jednání
Je dáno:
- racionálním zhodnocením a rozdělením vlastních sil,
- správným odhadem sil a jednání konfliktních osob,
- účelným využitím osobních obranných prostředků a technik sebeobrany při řešení konfliktní situace,
- rychlou a včasnou změnou z jednoho typu taktické činnosti na druhý – princip přizpůsobení,
- a v případě, že v konfliktu nejsme osamoceni efektivní synchronní spoluprací.
Taktické zkušenosti
Ovlivňují především:
- anticipaci – předvídání pohybu konfliktních osob,
- vnímání vývoje situace,
- rychlost rozhodování,
- vnímání záměrů činnosti spolupracovníků.
Je třeba respektovat další významné faktory související s úspěšným řešením konfliktní situace, kterými jsou technická vyspělost, psychika a kondice. Taktické znalosti a zkušenosti je třeba systematicky rozšiřovat úměrně k našim věkovým a individuálním zvláštnostem, jejich rozvoj se má řídit zásadami systematičnosti a postupnosti.
Rozvoj taktického jednání
Je uskutečňován prostřednictvím studia:
- použití technik sebeobrany,
- použití osobních obranných prostředků,
- rétoriky, komunikace a psychologie.
Ne každá konfliktní situace je řešitelná na verbální úrovni, proto je potřebné, abychom zvládli základní techniky sebeobrany a byli je schopni aplikovat.
Pro rozvoj taktického jednání je potřebné při výuce sebeobrany se držet následujících zásad:
- Protivník je vždy větší, silnější a zručnější – máme jen jedinou šanci.
- Protivník nikdy není sám.
- Protivník může být ozbrojen.
Z výše uvedených zásad plyne, že výuka by měla být vedena s důrazem na studium techniky nesoucí schopnost vyřazení agresora z boje, na minimalizaci času potřebného na jednoho agresora a zejména na studium vejití do času útoku agresora.
Varianty taktického jednání
Taktické jednání v konfliktní situaci by mělo vést k ovlivnění psychického stavu agresora (mentální KYO), nebo přimět jej k činnosti (fyzické KYO) vhodné pro vlastí obranu. Přivést agresora do KYO nebo rozpoznat jeho KYO je zásadní pro jakoukoli sebeobrannou akci.
Technika obránce má šanci na úspěch jen tehdy, pokud je provedena na protivníka, který je v Kyo, tedy pokud je jeho mentální, nebo fyzická složka oslabena. To způsobí, že čas jeho reakce je pomalejší, případně není reakce schopen, protože spojení mysli a těla je narušeno.
1) Odvedení pozornosti agresora a následné provedení Kake-waza např. předstíráním upření vnímání na jinou činnost: „Slezte z toho lustru Donalde, vidím Vás!“
2) Nalákání, vyprovokování agresora k akci Sasoi-waza. Pohyb je fyzické KYO, do kterého vcházíme technikami Oji-waza. Např. dělání se slabým, odkrytí části těla a tím usměrnění techniky agresora tam kam chce obránce.
3) Vnucení vlastního pojetí boje:
- Nedat se strhnout pojetím boje protivníka, správné držení těla pohyb a vzdálenost.
- Výběr výhodnější pozice v daném prostoru.
- Získat vlastní iniciativu, převzetím tempa, porušením rytmu boje.
4) Mentální tlak
Mentální tlak přecházející ve fyzickou akci vedoucí k vychýlení agresora Kuzushi-waza, následně pak k provedení konečné techniky nebo znehybnění.
Mentální tlak přecházející v techniky soustavného útoku Renzoku-kokegi-waza. Zahlcení agresora technikou.
Autor: Milan HAŠKA | milan.haska@volny.cz
