Úderové plochy jsou zpravidla místa na končetinách (nejen na končetinách), kterými přicházíme do kontaktu, přes vitálními body, s tělem útočníka, za účelem dynamického předání energie.
Úderové plochy využíváme u technik:
- primárně úderů, kopů nebo bloků,
- sekundárně hodů, pák a škrcení.
Slouží k dynamickému předání energie z pravidla přes vitální body na těle agresora a dále pak jako úrazová zábrana.
Uderove_plochy
Úderové plochy dělíme na:
- tvrdé,
- měkké.
Princip používání úderových ploch spočívá ve schopnosti obránce zformovat úderovou plochu tak, aby byl schopen předat optimalizované maximum energie v co nejkratším čase v závislosti na konkrétní technice a zároveň tak, aby byl minimalizován negativní vliv reakce síly na jeho vlastní tělo.
Z čehož plyne zásada, že do tvrdých částí soupeřova těla vedeme úder zpravidla měkkou úderovou plochou a do měkkých částí soupeřova těla tvrdou i měkkou úderovou plochou. Např. Teisho obvykle používáme na tvrdé části lidského těla a např. Enpi častěji na měkké části. A to zejména z důvodu úrazové zábrany.
Vlastnosti úderových ploch
Velikost, tvar, hustota a elasticita úderové plochy má dominantní vliv na účinnost techniky a i na druh a rozsah poranění např. hlavy. Tyto parametry ovlivňují jak efektivně a jak rychle bude doposud vytvořená energie např. při úderu předána do cíle. Čím je úderová plocha [S] menší, tím je větší efekt z předávané síly [F] (větší napětí v kontaktní ploše).
Délka předání energie
Z hlediska účinků technik má dominantní vliv délka předání energie. Při mechanickém úderu je doba trvání kontaktní síly menší než 50 milisekund. V těchto případech se jedná o úder do hlavy tvrdým předmětem, úder hlavou o tvrdou překážku nebo jejich kombinace:
- úder do hlavy kamenem, ocelovým předmětem, náraz lebky na ocelovou nebo betonovou podložku - čas kontaktu síly je 1 - 5 ms,
- při střetu chodce s automobilem je kontakt silového působení 5 - 15 ms.
- při úderu volnou rukou do hlavy je doba kontaktu 20 - 30 ms, tréninkem lze tato doba zkrátit až na 10 ms.
V neposlední řadě je třeba zmínit fakt, že na ilustraci jsou zobrazeny jen základní úderové plochy. Zejména při provádění technik sekundární Todome-waza používáme další úderové plochy:
- lýtko, stehno - Ashi-waza,
- boky (Koshi) - Koshi-waza,
- rameno (Kata) - Te-waza,
- trup, tělo (Tai), podpaží (Waki), břicho (Hara) - Kansetsu-waza,
- hlava (Men) - Uwa-te, Shita-te-waza.
Autor: Milan HAŠKA | milan.haska@volny.cz |
