Trenér ČUDK
Je osoba aktivně studující tradiční Karate-do, která má oprávnění (licenci) vyučovat v oddílech a klubech Karate-do. Indikátorem aktivního studia trenéra je, mimo jiné, pravidelná aktivní účast na seminářích trenérů pořádaných ČUDK.
Úloha trenéra, učitele od Hidetaki Nishiyami
Tradice, etický kodex a normy přenášené pomocí BUDO, lze sledovat daleko do minulosti. Jeden z nejdůležitějších aspektů tohoto dědictví je učitel a jeho zodpovědná úloha. Starý příběh vypráví o velké námořní bitvě vedené před mnoha sty lety, ve které zkřížily své zbraně dvě loďstva. Neproniknutelná mlha zahalila mocné válečné lodě, ale protože jeden kapitán vlastnil „SHI-NAN“, kompas sestrojený z magnetického meteoritu, podařilo se mu zvítězit, poněvadž našel cestu z mlhy, a porazil soupeře. Později se výraz „SHI-NAN“ začal používat pro učitele, někoho, kdo ukazuje cestu nebo body ve správném směru.
Zodpovědná úloha učitele je podobná úloze kompasu v tom, že:
- navádí studenty správným směrem,
- získává si respekt a důvěru svých studentů nejlepším možným charakterem a vedením,
- neustále se snaží sám zlepšovat svou technickou úroveň a je stále ve vývoji před svými studenty,
- díky podrobné analýze individuálních fyzických, psychických a mentálních předpokladů jeho studentů je nejlépe schopen vést je směrem, který bude největším přínosem pro jejich další rozvoj.
Jako instruktorovi, trenérovi a učiteli mu porozumění symbolu kompasu, ukazuje oddanost a otevřenost jednotlivce vůči nejvyšším zásadám tradičního karate.
Potřeba soustavného vzdělávání trenéra
Již Miyamoto Musashi (1584-1645) v GO RIN NO SHO píše: „Válečníkova cesta je dvojitá cesta pera a meče, a válečník by měl ochutnat obě. A i když člověk nemá (k tomu) žádnou přirozenou schopnost, může být válečníkem, upře-li se s vytrvalostí k oběma (těmto) složkám cesty“.
Taira Shigesuke (1639-1730) v BUSHIDO SHOSHINSHU píše: „Válečníci se v rámci společnosti nachází ve třídě vyšší než ostatní tři kasty, očekává se od nich, že budou profesionálními administrátory. Proto se nutně potřebují věnovat studiu a tím získat schopnost porozumět podstatě věcí. V životě válečníka je důležité pochopit podstatu věcí od základů až po detaily. V dobách válek se válečníci zúčastňovali prvních bojů již ve věku patnácti let, cvičili bojová umění od dvanáctého roku. Neměli žádný volný čas ke studiu, byli tak přirozeně negramotní. To ale nebylo způsobeno jejich nedbalostí, či nedostatečnou péčí ze strany rodičů, nýbrž okamžitou potřebou soustředit se od útlého věku na válečná umění.
Válečníkům dnešních dnů (17. stol.), bych doporučil začínat se vzděláním již ve věku sedmi až osmi let. Měli by studovat klasickou literaturu, čtení a psaní a později, ve věku patnácti až šestnácti let, by pak měli začít s výcvikem bojových umění. Negramotnost mezi válečníky v dobách válek má své opodstatnění. Neexistuje však oprávněný důvod pro negramotnost válečníků v dobách míru. V těchto časech pak nejde o nedbalost ze strany dětí, nýbrž o nezodpovědnost ze strany rodičů. Povinnosti válečníků by měly být pečlivě studovány i mimo službu. Pokud potkáš zkušeného válečníka mluv o věcech podstatných. Může se ti dostat užitečných rad a tipů do budoucna. Je dobré vypůjčit si staré manuály a protokoly, včetně ilustrací, a z toho všeho si vytvořit kopie pro možné využití do budoucna. Učení se od seniorů či svých druhů je zcela normálním postupem a není na něm nic, zač by bylo třeba se stydět.“
Úloha vzdělání trenéra, vzhledem k jeho odpovědnosti za jeho žáky, je v současné době samozřejmě ještě mnohem větší a to i díky právní úpravě celé této problematiky. Dle právní úpravy by neměl existovat oddíl, který by nevedl trenér s licencí alespoň II. třídy.
Autor: Milan HAŠKA | milan.haska@volny.cz
