Za nejzávažnější ohrožení zdraví se zpravidla udává úraz hlavy, proto se autor v tomto článku věnuje zejména této oblasti.
Pro mezní únosnost dětské lebky je v literatuře udávaná hodnota 1500 N, u lebky dospělého člověka je uváděna hodnota 4000 N.
Biomechanika dělí údery dle síly na čtyři intervaly [37]:
- Malá síla úderu – do 160 N
- Značná síla úderu – od 160 N do 1960 N
- Velká síla úderu – od 1960 N do 4900 N
- Velmi velká síla úderu – více jak 4900 N
Účinnost techniky, respektive druh a rozsah poranění např. hlavy závisí na následujících činitelích:
- velikost síly úderu ovlivňuje zejména:
- hmotnost končetiny a těla zapojená do techniky,
- rychlost dopadající končetiny,
- velikost, tvar, hustota a elasticita úderové plochy,
- místo na lebce kam je veden úder, tloušťka kosti lebky a její elasticita (údery do přední obličejové části lebky vedou ke snadnějšímu zlomení lebky),
- možnosti pohybu hlavy při nárazu ve směru úderu, gradient zrychlení.
Mechanický efekt na lebce a měkkých tkáních, deformace mozku a vzrůst nitrolebečního tlaku, který vzniká při poranění hlavy, se řídí základními zákony mechaniky, které jsou charakterizovány [37]:
- kinematickými veličinami (rychlost a zrychlení předmětu, který naráží na hlavu),
- dynamickými veličinami (síly působící v okamžiku úderu).
Z hlediska účinků technik na zdraví a tím i na bojeschopnost oponenta má dominantní vliv délka časového intervalu potřebného na předání energie. Čím je tento interval delší tím více se mění pohybový stav těla soupeře, odstrčení soupeře třeba u push kick. Čím je tento interval kratší tím je úder či kop destruktivnější, dochází k větší deformaci. Jedná se z pravidla o následující případy, kdy doba předání kontaktní síly je u úderu menší než 50 milisekund [37]:
- Úder do hlavy tvrdým předmětem, úder hlavou o tvrdou překážku nebo jejich kombinace:
- úder do hlavy kamenem, ocelovým předmětem, náraz lebky na ocelovou nebo betonovou podložku – čas kontaktu síly je 1–5 ms,
- při střetu chodce s automobilem je kontakt silového působení 5–15 ms.
- Při úderu rukou do hlavy je doba kontaktu 20–30 ms, tréninkem lze tato doba zkrátit až na 10 ms.
Facka
Na velikost síly a rychlost předání energie při úderu má velký vliv uvolněnost vlastního pohybu, proto z biomechanických výzkumů vyplývá, že „zdařilá“ facka je nebezpečnější než průměrná rána pěstí!
Facka je úder, který lze v závislosti na provedení zařadit do skupiny Uchi-waza. Pohyb, který vykonává ruka při facce, je přirozenější než např. při boxerském úderu directu či při Choku-zuki. Z hlediska biomechaniky jde u facky o rovinný pohyb po kružnici, který vychází z ramene. Díky tomu se dosáhne vysoké obvodové rychlosti dlaně (v= ds/dt=2pi r/T=omega r left [ ms^{-1}
ight ]). Na síle svalů přitom příliš nezáleží, což ruší obvyklý faktor nerovnováhy mezi silou mužů a žen.
Forenzní biomechanik prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc [37] provedl studii úderů, které byly prováděny na figuríny osazené akcelerometry a snímané kamerou rychlostí 6 000 snímků za sekundu. Studie byla realizovaná na policejní akademii a skončila překvapivými závěry:
- rozdíl mezi silou úderu mužů a žen, nebyl nijak velký,
- po požití alkoholu (0,5 až 1 promile) síla úderu u žen ještě vzrostla až na 4 500 N, což by stačilo k prasknutí lebky a pravděpodobné smrti napadeného člověka, nad jedno promile se už však síla úderu nezvyšovala,
- muži překvapili přesně opačným způsobem, po vypití pár sklenek alkoholu se síla rány oproti úderu za střízliva buď nezměnila, nebo naopak mírně klesla.
Další zajímavé výsledky:
- U netrénovaných lidí:
- facky běžně dosahují síly v rozpětí od 1 500 do 3 500 N, není přitom důležité, zda je úder veden dlaní, nebo hřbetem ruky,
- údery pěstí dosahují intervalu síly od 760 do 3 000 N,
- kopy dosahují intervalu síly od 2 000 do 4 500 N.
- Sportovci dosahují až trojnásobků uváděných hodnot.
Dílčí shrnutí
Účelem první části tohoto článku je uvědomit si:
- význam rychlosti předání energie,
- rychlost předání energie vzhledem k použitému materiálu,
- že k fraktuře lebky stačí úder ve kterém se zapojí:
- například 40 kg hmotnosti těla,
- které je udělena rychlost (v=10 ms^{-1}),
- která je předána do cíle za dobu t= 0,1 s.
- (F=Delta p/Delta t=4000 N)
- Dle Hidetaky Nishiyami [2] jsme schopni energii předat až v t= 0,01 s neboli 10 x rychleji a dle matematika Johna D. Barrowa [20] za t= 0,005 s což je 20 x rychleji a tudíž 20 x větší působící síla.
- že k vážnému zranění např. fraktuře lebky není zapotřebí nijak sofistikovaná technika ani dlouhodobý trénink, stačí pouhá facka. Neboli nikoho nepodceňujme!
Samozřejmě u kontaktních sportů není problém jen s mozkem, trpí i ostatní orgány, kosterní, svalová a cévní soustava. Kromě mozku z orgánů údery trpí zejména:
- mícha,
- ledviny,
- játra,
- slezina,
- střeva …
Judo
Když se řekne Judo, tak vám kde, kdo řekne, že se jedná o jemnou cestu. Již po mnoho let to však s jemnou cestou nemá nic společného. Vladimír Lorenz to označoval za Godo, tvrdou cestu. Za to, co je dnes Judo můžou zejména změny pravidel a způsob rozhodování, což vede ke změně taktiky i provádění technik.
Pád na hlavuZpůsoby provádění, které byly trestány před třiceti lety diskvalifikací se dnes bodují, a dokonce i na Ippon. Jedná se např. o techniky kdy se házející při hodu dotýká hlavou podložky a tím nedává prostor pro bezpečné vedení soupeře do pádu, který zpravidla dopadá na hlavu či krk atd... A tak se judo vzdaluje ideálu svého zakladatele Jigora Kana i v samotném Japonsku.
Níže uvedené video pojednává o tom, že v období 1983 až 2009 zemřelo v důsledku úrazů 108 judistů, v roce 2010 se počet zemřelých zvýšil na 114 judistů [48]. A to jen na japonských základních a středních školách (věkové rozmezí od 12 do 18 let), z toho 60% na zranění mozku. Průměr čtyř úmrtí ročně je výrazně vyšší než v kterémkoli jiném školním sportu.
Nezapomeňte, že tato čísla nezahrnují úmrtí mimo školu, například v soukromých judo klubech, takže celkový počet úmrtí mladých lidí je vyšší. Rovněž došlo k velkému počtu vážných zranění, z nichž mnohá vedla k chronické mozkové dysfunkci nebo k trvalému narušení vědomí.
Příbuzní dětí, které zemřely na následky tréninku založili v roce 2010 Asociaci obětí nehod při judu. Požádali vládu, aby stanovila bezpečnostní pravidla pro hodiny juda ve školách.
V říjnu 2011 soud v japonské Ósace uznal prvního trenéra judo vinným ze smrti šestiletého chlapce, který v listopadu 2010 zemřel na následky otoku mozku. Kouč se přiznal, že svého svěřence při tréninku několikrát tvrdě hodil na zem. V tomto případě se jednalo o úmrtí mimo školu. [48]
MINDJednou z reakcí na problémy japonského judo jako jsou násilí, šikana, sexuální zneužívání, závažné úrazy je „Projekt Judo MIND“ který v roce 2014 představil legendární judista Yasuhiro Yamashita.
Tento projekt navazuje na projekt Judo Renessaince a reaguje na problémy především japonského judo, se kterými se v uplynulých desetiletích potýkalo což je v posledních letech značně propíráno a kritizováno v médiích i veřejností. Je snahou na oživení myšlenek Jigora Kana (Seiryoku-Zenyo a Jita-Kyoei).
Výraz MIND je zkratkou 4 slov:
- M - Manners 礼節 (Reisetsu) zdvořilost
- I - Independence 自立 (Jiritsu) nezávislost
- N - Nobility 高潔 (Kōketsu) ušlechtilost
- D - Dignity 品格 (Hinkaku) důstojnost/laskavost
Cílem skloubení Kanových hodnot a těchto MIND pravidel je změnit myšlení judistů a tím vykořenit násilí, šikanu a zneužívání v tréninkových skupinách a celkově více působit na pozitivní vývoj charakteru judistů v Japonsku. Uvědomme si jak moc se dnešní Judo vzdálilo ideálům jeho tvůrce!
V roce 2020 vydal Kodokan Kodomo-no-kata určenou pro bezpečnou výuku dětí.
Stochastické účinky předání energie
V první části tohoto článku se autor zabýval deterministickými účinky, to jsou účinky, které se projeví ihned nebo ve velice krátkém čase (v řádu hodin či dnů) po úderu, kopu či pádu. Druhá část tohoto článku se zabývá stochastickými účinky neboli účinky dlouhodobými či pravděpodobnostními. Celá řada výzkumů se zabývá otázkou, zdali deklarované výhody sportu skutečně předčí jeho rizika. V poslední době se zkoumal například vliv amerického fotbalu na strukturu a funkce mozku.
Americký fotbal
Tento sport je na úrazy hlavy obzvlášť hojný a výsledky těchto výzkumů nejsou příliš optimistické. Výzkum publikovaný v Journal of the American Medical Association sledoval hráče amerického fotbalu, kteří předčasně zemřeli.
Výsledky byly více než jednoznačné: z 202 zesnulých hráčů byla u téměř 90 procent z nich diagnostikována chronická traumatická encefalopatie (CTE).
Ještě výrazněji tento jev vidíme u bývalých hráčů NFL (National Football League, nejprestižnější zámořská soutěž v americkém fotbalu); mezi 111 zkoumanými mozky jich známky CTE vykazovalo plných 110!
A obvykle se jednalo o vážnější formu nemoci než u poloprofesionálních či amatérských hráčů, což odpovídá tomu, že NFL je mnohem rychlejší, tvrdší, náročnější. Nemluvě o dlouhodobé tréninkové zátěži. [39]
Jedná se o poměrně nedávno popsanou chorobu, k čemuž přispěl Mike Webster, bývalý hráč amerického fotbalu, u něhož byly během pitvy před patnácti lety popsány základní projevy nemoci. Tu je totiž možné diagnostikovat až po smrti při pitvě, jak potvrdili vědci z Boston University, kteří zmíněný výzkum provedli. CTE se projevuje mimo jiné i změnami chování a nálad včetně deprese, úzkosti a apatie, a dále jsou zasaženy i kognitivní schopnosti jako paměť, pozornost či jazykové dovednosti. Což je rozhodně široká škála symptomů, která se s postupujícím věkem navíc zhoršuje.
CTE bývá také nazývána boxerskou demencí. Přílišné množství silných úderů do hlavy prostě neodmyslitelně patří k oběma těmto sportovním aktivitám, a nejen k nim. [39]
Hlavičkování vede k demenci
Na dokreslení problému chronické traumatické encefalopatie (CTE) rozhovor s neurochirurgem Vladimírem Benešem.
U fotbalu se hloupne, hlavičkování vede k demenci, člověk není stavěný na třískání do hlavy!
Následky se mohou projevit až za mnoho let, je to ale stejná demence jako u Alzheimerovy choroby, tvrdí neurochirurg Vladimír Beneš.
Spolu s několika dalšími lékaři podepsal petici, která na problém upozorňuje a požaduje zákaz hry hlavou u dětí mladších třinácti let. Není to pro ně nic blahodárného, nejde o jeden úder, ale o to, že se ty údery opakují! [40] Video zde.
Rána do hlavy v dětství může zvýšit riziko předčasného úmrtí v dospělosti
Ránu do hlavy nelze nikdy podceňovat, a to i v případě, že se jedná na první pohled o banální záležitost. Podle vědců stačí dostat v dětství jediný úder do hlavy, aby se o několik let později objevily velmi závažné zdravotní problémy. Stačí velmi lehký otřes mozku, aby došlo u některých jedinců ke zhoršení školního prospěchu, ke spuštění duševní nemoci či k předčasné smrti kolem čtyřicítky.
Podle vědců z Oxford University stačí i pouhý úder do hlavy fotbalovým míčem či opakované bouchnutí se o cokoli tvrdého do hlavy.
Vědci v rámci studie analyzovali údaje více než miliónu Švédů s datem narození v letech 1973 a 1985. Z jejich zjištění vyplynulo, že 9,1 % z nich utrpělo traumatické poranění mozku před 25. narozeninami. [41]
U všech těchto lidí byla o:
- 76 % větší pravděpodobnost, že v budoucnu utrpí nějaké zdravotní postižení než u těch, kteří žádný větší úder do hlavy nikdy nezažili,
- 58 % větší šance, že nebudou tolik úspěšní ve škole,
- 72 % větší pravděpodobnost, že zemřou ještě před dosažením věku 41 let.
Dvakrát častěji jim pak také hrozilo, že skončí na psychiatrii.
Mnohačetná poranění mozku pak všechna tato rizika ještě znásobí.
Nejhorší dopady mají údery do hlavy kolem dvacátého roku života.
Což potvrzuje i kanadský neurolog Sheharyar Raza. Podle něj traumatické poranění mozku zvyšuje pravděpodobnost předčasného úmrtí až o 40 %. [41]
Amyotrofická laterální skleróza ALS
Je další nemocí postihující sportovce. Jedná se o smrtelné neurodegenerativní onemocnění mozku, které způsobuje degeneraci a ztrátu mozkových a spinálních neuronů. Tyto buňky centrální nervové soustavy ovládají vůlí ovlivnitelné svalové pohyby – kvůli tomu dochází k postupné svalové slabosti až atrofii. Mozek nakonec není schopen ovládat většinu svalů a pacient zůstává paralyzován při zachování psychických a mentálních schopností. Nakonec mu zůstávají jen pohyby očí. Toto onemocnění se zatím nedá léčit. [53]
Bývalý český premiér Stanislav Gross zemřel 16. dubna 2015 na následky amyotrofické laterální sklerózy neboli ALS. Stejná nemoc dostihla i slovenského fotbalistu Mariána Čišovského, který jí podlehl po šestiletém boji v neděli 28. června 2020. Toto onemocnění, kterým podle odhadu americké laboratoře ALS Therapy Development Institute trpí na celém světě kolem 450 000 lidí, je přitom stále ještě pro lékaře i vědce záhadou. [53]
Podezřelých příčin je více, ale zatím není jasné, jak spolu pravděpodobně více faktorů souvisí. Zajímavé jsou však vědecké výzkumy, které ukazují, kdo nejčastěji touto chorobou trpí:
- Švédská případová studie zjistila:
- ALS se častěji objevuje u potomků velmi mladých nebo velmi starých matek.
- Vyšší počet nemocných mezi lidmi, kteří mají mladší sourozence. Proč? Pravděpodobně proto, že riziko ALS zvyšuje vystavení různým infekcím v dětském věku – což je časté právě v rodinách s mladšími dětmi.
- Americká studie upozornila, že v USA je nejvyšší počet lidí s ALS mezi aktivními příslušníky americké armády.
- Italská studie ukázala, že častěji se tato choroba objevuje u lidí, kteří hrají déle než 5 let profesionálně fotbal, překvapivé je, že se dokonce objevila statistická skupina hráčů, u níž se ASL projevuje nejčastěji – jde o záložníky.
- Studie z Velké Británie upozornila na zvýšený počet onemocnění ALS mezi amatérskými fotbalisty.
- Několik dalších prací se shodlo na tom, že mezi lidmi s ALS je nadprůměrně mnoho osob, které se věnují intenzivně sportu nebo podobným zatěžujícím aktivitám. [53]
Osobní zkušenost
Vědecké práce a statistiky nás z pravidla nechávají chladnými. Je to v současné době (léto 2020) dobře vidět na vývoji názorů společnosti ohledně infekce COVID-19. Lidé, kteří se s ní osobně nesetkali, či jim nevzala někoho blízkého, ji často nehodnotí jako nebezpečnou. Proto předešlé odstavce tohoto článku a v nich předložené informace asi málokoho přimějí k tomu, aby se zamyslel nad tím jak a proč cvičí a zda si tím více neškodí, než pomáhá?
Když se autor vrátí k problematice bojových umění a sportu, tak tu zpravidla panuje názor, že úrazy k této oblasti lidské činnosti prostě patří. Například v Judo je zlomenina klíční kosti brána jako dětská nemoc. Hodně trpí ramena, lokty, kolena a páteř.
Je důležité si však uvědomit, že i úrazy které nevedou k tragickým následkům nás poškozují. Dnes i vyražený zub vyjde na více jak 30.000 Kč. A pokud jde o úrazy pohybového aparátu, tak ty nám přímo brání ve studiu Cesty. Je smutné, když přijdete za kamarádem a víte, jak moc rád by šel na tatami, ale nemůže, protože má i přes operace nestabilní koleno. Je doslova trýznivé, když vidíte přítele na JIP napojeného na různé přístroje. Víte, že ještě před pár dny byl neohrožený bojovník plný sil. Snažíte se předstírat, že o nic nejde a že vše bude zase super, ale srdce se svírá obavou, že jej třeba vidíte naposled. Protože i přes jeho silné tělo mu vlivem úderů prasklo střevo.
A tak si říkáte, kde je chyba? Jak je možné, že Jigoro Kano (28. 10. 1860 – 4. 5. 1938) se dožil ve zdraví bez mála 78 let kdy stále cvičil a kdyby nebyl přetížen prací v MOV a nemusel cestovat po celém světě, tak by se dožil ještě vyššího věku. Jak je možné, že Gichin Funakoshi (10. 11. 1868 – 26. 4. 1957) celý život cvičil, dožil se bez mála 90 let a jak píše nikdy nepotřeboval lékaře, prášek či injekci?
Dnešní sportovní pojetí jak Judo, tak u mnoha ostatních sportů či umění je vzdáleno myšlenkám jejich tvůrců. Dnes se bodují věci, za které byla dříve diskvalifikace.
Technika je nahrazena hrubou silou. Málo koho zajímá kolik je invalidů za jedním olympijským vítězem, mistrem světa či šampiónem UFC?
Vzdálili jsme se myšlenkám, na kterých byla tato umění postavena: „Při vzájemné úctě co nejúčinněji využívat energii k dobrému účelu! Pokud člověk vyhraje, musí vyhrát v souladu s Cestou a pokud prohraje, musí v souladu s Cestou prohrát. Měli bychom potlačit touhu zvítězit za každou cenu a nedělat bezohledné techniky! Konečné vítězství nespočívá ve vítězství ani v porážce, ale v perfektních vlastnostech účastníků!“
Samozřejmě toto se netýká jen soutěží ale i vlastního tréninku.
Na článku se pracuje!
Autor: Milan HAŠKA | milan.haska@volny.cz
