Co je SHIZEN-TAI-NO-RI?
SHIZEN-TAI-NO-RI je princip správného (dříve se uvádělo přirozeného) držení těla a mysli (Zanshin), je to 1. princip sebeobrany. Japonská bojová umění zpravidla neoddělují tělo a mysl. Správné držení těla tedy i mysli je nezbytným předpokladem pro provádění technik sebeobrany.
K čemu slouží SHIZEN-TAI-NO-RI? (Funkce)
Účelem SHIZEN-TAI-NO-RI z pohledu tvorby techniky je skrze srovnání trupu:
- minimalizace zdravotního rizika a neadekvátního opotřebení či poškození pohybového aparátu (např. meziobratlových plotének),
- dosažení nitrosvalové, nervosvalové a mezisvalové koordinace a konexe (současná funkce svalů hrudníku, zad, břicha, beder, pánve a stehen), což umožňuje vhodně pracovat se zdroji energie ve všech fázích techniky,
- dosažení toku energie kolem páteře.
Funkce minimalizace zdravotního rizika je naplněním Jita-kyoei. Druhá a třetí funkce (mezisvalové koordinace, konexe a toku energie kolem páteře) jsou naplněním základního principu Seiryoku-zenyo.
Správné držení těla a precizní fázování (časování) činí techniku účinnější a rovněž i prospěšnou pro udržování zdraví, zejména je pozitivně stimulován:
- dýchací (respirační) systém,
- srdečně – cévní (kardiovaskulární) systém,
- nervový systém,
- kosterní (skelet) a svalový (muskulatura) systém.
Účelem SHIZEN-TAI-NO-RI z pohledu použití techniky je skrze srovnání trupu:
- správné pozorování soupeře a bojiště,
- zachovat si vlastní rovnováhu a tím získat schopnost provést potřebné akce,
- např. správně reagovat na soupeřův pohyb (princip JU),
- rychlejší start techniky,
- zvýšení celkové rychlosti,
- vznik a použití SNAPU a KIME,
- ostřejší Snap,
- rychlejší start techniky,
- silnější a ucelenější kontrakci svalstva při Kime, a zároveň menší zátěž v kloubech.
Dodržení principu správného držení těla je základem, na němž je založena možnost realizace zbývajících základních principů Goshin-jutsu (umění sebeobrany) JU, KUZUSHI, KYO, TODOME.
Jak dosáhnout SHIZEN-TAI-NO-RI? (Princip)
Pro dosažení správného držení těla je potřebné zachovat vzpřímený postoj, snahou je zdánlivě srovnat zakřivení páteře a tím ji dostat do správné fyziologické polohy.
Krční páteř dostaneme do správné fyziologické polohy tím, že mírně pozvedneme a zastrčíme bradu.
Srovnání páteře v hrudní oblasti dosáhneme skrze aktivaci mezi-lopatkových svalů.
V bederní oblasti principu docílíme podsazením kostrče.
Dále se k tomuto srovnání používá mentální představy lehké hlavy jakoby zavěšené u stropu a hutného břicha (Hara) jakoby spojeného se zemí. Toto srovnání trupu je nutné pro správnou funkci svalů zad, beder, pánve, břicha a hrudníku, která je nezbytná pro správné vykonání techniky.
I pohled (nebo poloha jazyka v ústní dutině) je úzce provázán s držením těla, nemusí dojít k ohnutí nebo uhnutí hlavy či páteře, stačí jen sklopit zrak nebo pohlédnout do strany, aby došlo k oslabení postoje a tím celé techniky. Pohled má být měkký, periferní, zahrnující cílovou oblast s co možná nejširším okolím s převrácenou vzdáleností (percepce zraku).
Hluboký stabilizační systém
Funkcí hlubokého stabilizačního systému je primárně stabilizace páteře a sekundárně právě zabezpečení správného držení těla ‑ dosažení principu SHIZEN-TAI-NO-RI.
Hluboký stabilizační systém je tvořen svaly, které se podílejí na držení trupu vůči gravitační síle Země ve vzpřímeném postavení a během všech aktivit např. při chůzi, běhu, stoji a sedu.
Koordinace těchto svalů umožňuje přesné nastavení a optimální tlak v kloubech:
- mezi lebkou a prvními obratli,
- ve skloubeních žeber vůči páteři,
- v meziobratlových ploténkách jednotlivých obratlů.
Dále je koordinací svalů optimalizován tlak a postavení přechodu páteře a pánve a lopat kostí kyčelních vůči kosti křížové a kostrči. [7]
Svaly hlubokého stabilizačního systému se aktivují automaticky. Porucha souhry těchto svalů způsobí svalovou dysbalanci a následně verterobrogenní potíže (bolesti zad, výhřez meziobratlové ploténky, blokády jednotlivých úseků páteře…). Pokud svaly hlubokého stabilizačního systému nefungují správně, práci za ně přeberou svaly povrchové, které nedokáží zajistit přesné nastavení v jednotlivých kloubech páteře – vzniká zde svalové napětí, bolesti a blokády. Čím více práce přebírají povrchové dlouhé polysegmentální svaly, tím hůře fungují hluboké svaly a vzniká tak začarovaný kruh.[7]
Svaly hlubokého stabilizačního systému páteře
HSSP
- příčný sval břišní (musculus transversus abdominis)
- vnitřní šikmý sval břišní (musculus obliquus internus abdominis)
- krátké svaly v nejhlubší vrstvě podél páteře (musculi multifidi)
- svaly pánevního dna (diaphragma pelvis)
- bránice (diaphragma)
K nejefektivnějšímu zapojení těchto svalů dochází, pokud se pánev spolu s páteří nachází v neutrální poloze (ani předsazená, ani vysazená) a všechny svaly jsou zapojeny koordinovaně (současně), silou přibližně 30 % jejich maximální možné kontrakce. Správná aktivace hlubokého stabilizačního systému je důležitá během všech každodenních aktivit, ať v sedavém zaměstnání, tak při náročném sportovním výkonu.[7]
Kompenzační cvičení
Doporučená literatura
[1] BURSOVÁ, Marta. Kompenzační cvičení: uvolňovací, protahovací, posilovací. Praha: Grada, 2005. 196 s. ISBN 80-247-0948-1. viz KOSMAS
[2] Zdravotní tělesná výchova
[3] Seminář HSSP
Autor: Milan HAŠKA | milan.haska@volny.cz
Oponoval: Aleš ROTH
