Když mistr Funakoshi přišel do Japonska, byl ihned konfrontován s novou mentalitou. Na Okinawě bylo běžné zakládat vlastní styly výběrem metod (kat) z hlavního systému. Nebylo v silách žádného jednotlivce je všechny ovládnout. Každé osobní pojetí však zůstávalo podřízeno hlavnímu systému, pokud však bylo hodnotné, bylo zpět do hlavního systému převzato a uchováno. Ve školách Shorin-ryu se cvičil pouze malý počet kata (jedna kata se cvičila i 3 roky, než se přistoupilo k další). Nikdo z mistrů se však nevzdálil hlavnímu systému a pokoušel se jen doplnit systém svým vlastním osobním názorem. Respekt před hlavním systémem jako celkem umožňoval každému učiteli vybrat si svou cestu z velké pestrosti možností.
V Japonsku ovšem nešlo vyučovat karate podle okinawských vzorů. Do cvičení postupně zařadil další formy kumite a počet kata stanovil na patnáct.
Kata specifická pro Shotokan
- Heian - shodan
- Heian - nidan
- Heian - sandan
- Heian - yodan
- Heian - godan
- Tekki - shodan
- Tekki - nidan
- Tekki - sandan
- Bassai - dai
- Kanku - dai
- Hangetsu
- Enpi
- Jitte
- Jion
- Gankaku
V tomto systému použil Heian - Kata k výuce stupňů Kyu a Tekki - kata k osvojení dobrého postoje a k propojení postoje a techniky. Bassai a Kanku se dostaly do stylu díky jejich technické různosti a platily za nejdůležitější kata systému. Hangetsu převzal mistr Funakoshi, aby učil hlavní principy škol Shorei. Empi měla podtrhnout pohyblivost boků, vyhýbání se a rychlost, zatímco Jitte principy obrany (práci svalů při obraně spojené s tokem energie a postojem). Jion učí přímý bojový styl se silnými technikami, bez ústupu, zatímco Gankaku obsahuje psychologický aspekt bojovníka s Zanshin (duchapřítomnost), Yomi (předvídání) a Suki (využití šance).
Tímto souborem považoval mistr Funakoshi dostatečně zastoupenou různorodost okinawského hlavního systému. Z velkého množství bodů na lidském těle (Kyusho) vybral ty, které bývají v kata nejvíce používány, a sestavil je do systému, který nazval Jintai-kyusho. To platí v Shotokan karate jako vodítko pro napadané tělesné body v Kata-bunkai. K tomu patří perfektnost odpovídající techniky a zvládnutí různých forem (Kime).
Shotokan Karate-do vykazuje extrémně silný vliv samurajů, který chybí všem ostatním směrům karate. Tento vliv se do Shotokanu dostal od Sokona Matsumury, který byl na Okinawě válečníkem vysokého řádu a velká osobnost Karate. Vnitřní linie jde přes Azata až k Funakošimu. Na ostatních školách Shorin-ryu a Shorei-ryu je zase zřetelně vidět čínský vliv.
Přístupy ke studiu
V této části textu se autor pokusí upozornit na některé historické přístupy ke studiu Karate-do, které měly vliv na jeho vývoj a ovlivňují jeho pochopení dodnes.
Reimyo-Tode
Prvním z těchto přístupů či vlivů je přísné utajení, které zabránilo poznat Tode nejen Japoncům, ale také širokým masám okinawského národa, který měl rovněž malý přístup k utajovaným Dojo a učitelům Tode. Od invaze Satsumů v roce 1609 až ke dni, kdy mistr Funakoshi představil okinawské Karate v Japonsku (1921) se Japoncům nepodařilo odhalit tajemství kolem okinawského bojového umění.
Na Okinawě věděl skoro každý o existenci tohoto umění, žádný nezasvěcený ovšem neznal učitele. Tode bylo buď uvnitř rodin dále předáváno nebo přenášeno jen na důvěrné přátele. Kata, srdce Tode, byly přísně utajovány a platilo za zradu ukazovat je na veřejnosti. (V roce 1905, kdy mistr Itosu zavedl okinawské bojové umění do veřejných škol Okinawy, došlo k velkému protestu jiných mistrů. Přitom použil pouze speciálně vytvořená Kata (Pinan), které byly zamýšleny jen jako průpravná cvičení k udržení zdraví a bojová tajemství Tode tím nebyla vydána).
Díky střetům mezi Satsuma-Samuraji a mistry Tode, která končila smrtí Samurajů, věděl národ o účinku tohoto umění. Lidé si nemohli tyto výjimečné výkony vysvětlit, a tak nazvali bojové umění „Reimyo-Tode“ (podivuhodné čínské umění) nebo „Shimpi-Tode“ (tajemné čínské umění).
Soto-deshi a Uchi-deshi
V tradičních okinawských bojových uměních rozlišovali mistři svoje žáky na Soto-deshi (vnější žák) a na Uchi-deshi (vnitřní žák). Soto-deshi byli ti, kteří toužili po veřejné prezentaci a měli tělesné dispozice k fyzickému výkonu, zatímco Uchi-deshi byli ti, kteří měli potenciál k výzkumu esoterických obsahů bojového umění. Staří mistři pak po mnoha letech cvičení zvolili svého následovníka mezi těmi, kteří usilovali o pravé vnitřní učení (Uchi-deshi). Uchi-deshi byl předán správný význam pohybů a jejich působení na vlastního ducha, na zdraví a tok Ki.
Soto-deshi (vnější žáci) se museli snažit pochopit Kata vlastními silami. To, čemu nerozuměli, změnili podle svého vidění. Tak vzniklo mnoho forem, které se více či méně vzdalovaly od vnitřního učení a fyzické aspekty boje postavily do popředí. Ve správném významu Kata mají všechny pohyby svůj vnitřní význam a sledují nějaký smysl. Většina útočných technik směřuje na vitální body, jsou naladěny na vnitřní rytmus protivníka a mohou mít ničivé účinky. Pomalé pohyby mají různé psychologické, zdravotní a meditační aspekty, které nejsou pro nezasvěcené očividné.
Jako příklad je možné sledovat dějiny Kata Kushanku. Když Koshokun (čínský předavatel Kata) přišel na Okinawu, učil svou variantu Kushanku, která byla pro Okinawany, zvyklé na sílu, plná nepochopitelných pozadí Chi-kung. Tato forma učila, zcela v protikladu k pojetí Okinawanů, důvěřovat jiné síle v člověku (Ki), aby porazil svého protivníka. Sakugawa, žák Kushanku toto nemohl pochopit a přenesl na formu svůj obvyklý fyzický koncept. Ale Kushanku udělal svým Uchi-deshi Yara, který díky svému čínskému vzdělání našel přístup k vnitřnímu učení. Tak se začaly rozvíjet dvě linie - Uchi prostřednictvím Yara, Kyan, Nagamine a linie Soto Kushanku-Kata prostřednictvím Sakugawa, Matsumura, Itosu atd., která tvořila zase své odnože.
Pro veřejnost byl však Soto-deshi vždy jediným viditelným následníkem. Jemu patřilo uznání lidí a sláva veřejnosti. On zastupoval styl směřující na venek, tedy technické aspekty bojového umění. Skutečným dědicem stylu byl však Uchi-deshi, který chápal pozadí bojového umění. Stal se tak opatrovníkem esoterického učení stylu, zůstával téměř stále v pozadí a veřejnosti byl znám jen zřídka.
Sportovní Karate
Dnešní sportovní systémy Karate jsou přinejlepším linie Soto a neobsahují žádné vnitřní aspekty. Vyučují změněné Kata Bunkai, které je upraveno na sportovní užití technik. Tyto formy Bunkai byly založeny jako čisté formální aspekty boje, čímž techniky ztratily svůj vnitřní význam. Takovéto studium pak nevede ke skutečnému pochopení bojového umění.
Správnou výukou Kata mohou techniky byť opticky nepříliš odlišné dosahovat diametrálně jiné účinnosti. Tyto techniky mohou vést např. k těžkým zraněním, pokud jsou použity na vitální body (Tsubo), které leží na akupunkturních meridiánech. Mnohé pohyby v Kata měly za cíl takové účinky neutralizovat. Mají nabít nebo uvolnit centra energie cvičícího různými koncentračními nebo dechovými metodami. Často jsou to pohyby, které se zdají z čistě sportovního pohledu neužitečné, a proto nenacházejí užití v méně fundovaných liniích Soto.
Stav Karate-do dnes
Žel v dnešní době je karate ve světě příliš roztříštěné. Je velká řada směrů a mnohé z nich se již příliš vzdálily hlavnímu systému.
Existoval však nejméně jeden mistr, který se snažil zachovat hodnotu tradiční karate-do a v souladu s principy je dále rozvinout. Byl to mistr Hidetaka Nishiyama (10. 10. 1928 - 7. 11. 2008). Měli jsme veliké štěstí, že jsme se s ním mohli setkat.
Hidetaka Nishiyama důsledně dbal na dodržování metodiky výuky s důrazem na studium principů, které dokázal jasně definovat a přes jeho poměrně vysoký věk i prakticky demonstrovat.
Rozsah tohoto článku neumožňuje se podrobněji věnovat otázkám historie Karate-do. Z tohoto důvodu se autor pokusil z ní vybrat jen pro tuto práci nejdůležitější fakta. V závěru by se chtěl omluvit všem mistrům, které tu nevzpomenul, zejména směru Naha-te (o kterém se zmínil jen okrajově). Není to z neúcty k nim!
Autor se snažil popsat vývojovou linii, která jej a jeho učitele nejvíce ovlivnila.
Autor: Milan HAŠKA | milan.haska@volny.cz
